Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letošní sezóna se pomalu blíží ke svému konci, proto je nejvyšší čas opatrně nahlédnout do poličky s promo materiály a následně vyrovnat pozapomenuté dluhy. Rozhodně bylo z čeho vybírat, neb kostlivců ve skříni se tento rok nashromáždilo opravdu požehnaně. Pověstného černého Petra v podobě kratšího rozsudku nakonec vyfasovali SACRIFICIUM, myGRAIN a DEVILISH IMPRESSIONS. Vinšuji příjemné počtení.
SACRIFICIUM – Escaping The Stupor (Black Lotus Records 2006)
Prvním pánem na holení v rámci aktuální nadílky promo materiálů jsou němečtí thrash/deathers SACRIFICIUM. Na „Ecaping The Stupor“ je potěšující především absence jakési těžkopádnosti, která u našich západních sousedů sužuje velkou většinu nejen thrash/deathové produkce. Přeci jen, kapela z Wablingenu stačila za 13 let existence nashromáždit dostatek zkušeností aby se tradičnímu německému nešvaru velkým obloukem vyhnula. V kontextu poměrně dlouhé kariéry poněkud překvapuje, že „Escaping The Stupor“ je teprve druhou řadovou nahrávkou v historii kapely. Leták sice hlásá něco o heavy metalových přísadách, což ovšem není tak horké, neb SACRIFICIUM po celou stopáž tlačí poměrně výrazně na pilu a spíše než na melodická odlehčení sází na přímočaré a ofenzivní thrash/death metalové rubanice. Tím však nechci v žádném případě tvrdit, že tvorba německé pětice je prosta líbivějších momentů, ostatně aby také ano, vždyť SACRIFICIUM se otevřeně hlásí ke skandinávské žánrové formě, která je nejrůznějšími melodickými hrátkami více než pověstná. „Escaping The Stupor“ je dobré, velmi příjemně se poslouchající, leč nikterak originální album. Takové to u mě mají za příjemných šest a půl.
[6.5/10]
myGRAIN – Orbit Dance (Spinefarm Records 2006)
Velmi podobně jako SACRIFICIUM se presentují i Finové myGRAIN. Opět máme tu čest s celkem příjemnou, ovšem po stránce originality povážlivě laborující nahrávkou. Pro důkaz není nutno chodit zrovna daleko, konkrétně pak stačí letmý poslech první skladby „Plastic“. SOILWORK jako vyšití. Prvním signálem je identické nazvučení kytar, druhým pak podezřele povědomý bridge a korunu tomu všemu nasazuje hitový refrén, samozřejmě v podání čistého vokálu, který jako by z hrdla páně Strida vypadl. V tomhle případě tedy dostala slečna kreativita pořádně na frak, neb tahle položka je nevybíravě okopírovaná snad od prvního do posledního taktu. Pouť do nitra „Orbit Dance“ však postupně odhaluje i další inspirace, vedle stále ještě hojně citovaných SOILWORK bez problémů identifikujeme nové IN FLAMES (tedy érou „Reroute To Remain“ počínaje) a zejména pak MNEMIC. Celá takhle koláž je navíc obohacena o pořádnou hrst nejrůznějších elektronických efektů (ano, i tahle kapela sází na moderní „space“ image) a špetku typicky finského melody trylkování. Debutový záznam myGRAIN v žádném případě nepřekvapil, spíše nám názorně ukázal, že mladí Skandinávci jsou jen snaživými žáčky, kteří zatím nemají ambice nějak věcně připomínkovat probírané kapitoly. Takoví to u mě mají za pět a půl.
[5.5/10]
DEVILISH IMPRESSIONS – Plurima Mortis Imago (Conquer Records 2006)
O poznání zajímavější záležitost. DEVILISH IMPRESSIONS po šesti letech příprav debutují záznamem „Plurima Mortis Imago“, a nutno dodat, že se jedná o debut přinejmenším pozoruhodný. Vězte však, že nějak přesně vymezit, potažmo pak detailně charakterizovat produkci neuchopitelných Poláků je celkem tvrdý oříšek. DEVILISH IMPRESSIONS staví zejména na košatém atmosférickém blacku, neštítí se však ani technicky pojatého death metalu nebo různých, řekněme avantgardněji pojatých pokroucenin. Srovnatelnou variabilitu nalezneme i na poli vokálním, kde sice dominuje klasické blackové skřípění, nicméně ani growl nebo čistý zpěv rozhodně nezůstávají pozadu. Některé momenty „Plurima Mortis Imago“ evokují silnější chvilky DESTINITY (na mysli mám hlavně jejich druhou nahrávku „In Excelsis Dementia“) nebo dokonce tvorbu té vůbec největší blackové kapacity ze Země galského kohouta, tedy samotných ANOREXIA NERVOSA. Ale jak jsem již naznačil výše, šikovní Poláci nesází jen na mohutná orchestrální aranžmá, ale svoje kvality úspěšně testují i v rámci technicky náročnějších black/deathových předělů. DEVILISH IMPRESSIONS stvořili velmi pestrou mozaiku, která má slušnou naději oslovit poměrně široké spektrum posluchačů. Takovéhle kapely to u mě mají za rovných sedm.
[7/10]
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?